K trvalejšímu oživení průmyslové výroby dochází až v posledních pěti letech, kdy se začíná
výrazněji projevovat příliv přímých zahraničních investic a vliv podniků pod zahraniční
kontrolou. Reálný růst hrubé přidané hodnoty v průmyslu byl v období 2000-2004
dvojnásobný proti předchozímu období 1996-1999 (4,5 % průměrně ročně v letech 2000-2004
proti 2,4 % v období 1996-1999). V celém období 1996-2004 docházelo k poklesu
zaměstnanosti v průmyslu (průměrně ročně o 1,5 %) a v důsledku toho byl růst produktivity
práce vyšší než růst objemu průmyslové výroby.
V rámci průmyslu byl vývoj v jednotlivých odvětvích značně rozdílný. Nejvyšší růst
zaznamenalo odvětví výroby dopravních prostředků následované výrobou elektrických
a optických přístrojů.
Podíl průmyslu ČR na tvorbě hrubého domácího produktu se stabilizoval na úrovni blízké
33%. Ve srovnání s některými členskými zeměmi EU je v České republice dosud
nedostatečně rozvinut sektor služeb. Základní vnitroodvětvové změny se odehrávají v rámci
zpracovatelského průmyslu. V dlouhodobém pohledu je zřejmé, že svůj růstový potenciál již
vyčerpala některá odvětví lehkého a těžkého průmyslu a to se odráží ve ztrátě jejich váhy
v celém průmyslu. Další strukturální změny byly vyvolány specifikami restrukturalizačních
a privatizačních procesů v ČR a také konkurenčními tlaky zvenčí, které postihly
zejména textilní průmysl a také potravinářský průmysl, který navíc čelí důsledkům cenové
politiky, kterou na domácím trhu uplatňují obchodní řetězce. K posilování pozic dochází
v komplexu průmyslových podniků souvisejících s výrobou dopravních prostředků, ve výrobě
elektrických a optických výrobků, ve výrobě pryžových a plastových výrobků. Změny
odvětvových struktur jsou v přímé korelaci s odvětvovou strukturou investic a lze očekávat,
že z toho odvozená diferenciace v produkční dynamice bude dál příznivě ovlivňovat potenciál
konkurenceschopnosti průmyslu.
Průmysl České republiky patří v několika posledních letech k hlavním faktorům příznivého
vývoje nabídkové strany ekonomiky. Průmyslová produkce roste již šestým rokem v řadě,
i když v roce 2005 zpomalila na 5,7 % (v nové metodice na 6,7 %). Ve sledovaném období
pokračovaly strukturální změny ve zpracovatelském průmyslu, které souvisely se vstupem
dalších investorů ze zahraničí a náběhem nových výrobních kapacit zejména
v automobilovém průmyslu. Rozvíjely se také výrobní kapacity pro výrobu komponentů
a náhradních dílů spojených s automobilovým průmyslem a došlo k oživení tradičního
strojírenství. Současně růst technologické úrovně výroby byl doprovázen nárůstem
produktivity práce a zvýšením konkurenceschopnosti, která umožnila vyrovnat se
s posilováním koruny. Vývoj zpracovatelského průmyslu významně přispěl nejen k růstu
vývozu zboží, ale také umožnil realizovat některé subdodávky pro domácí výrobu a snížil
nároky na dovoz.. Na výkonnost průmyslu působí zejména podniky zpracovatelského
průmyslu pod zahraniční kontrolou s více než 50 %-ním příspěvkem do objemu celkových
tržeb a dále stále se zlepšující pronikání výrobků českých podniků na zahraniční trh.
Tabulka 5: Zdroje růstu přidané hodnoty v průmyslu
Zdroj: ČSÚ
Legenda: 1 meziroční tempa růstu objemu, 2 zaměstnanost celkem, přepočet na plnou pracovní dobu – meziroční tempa růstu, 3 meziroční tempo růstu produktivity práce (HPH ve stálých cenách roku 2000 / zaměstnanost celkem – přepočet na plnou pracovní dobu, 4 údaj pro rok 2005 zatím není k dispozici
Z pohledu vývoje konkurenceschopnosti je v českém průmyslu zřejmý posun směrem
k posilování těch segmentů, které mají příznivou pozici na trhu. Proces odvětvové
restrukturalizace stimulovala jednak rozdílná odvětvová struktura přílivu zahraničního
kapitálu, jednak nerovné vstupní podmínky některých odvětví v transformačním procesu
a následně v investičních zdrojích. Na jedné straně je zřejmá tendence, která vyděluje skupinu
odvětví, jejichž úroveň konkurenceschopnosti je v rámci celého průmyslu nízká (kožedělný
průmysl, textilní a oděvní průmysl) a je potvrzením skutečnosti, že i v České republice se
prosadil trend známý z analýz ekonomiky vyspělých států. Na druhé straně posilují svou váhu
odvětví s vysokou úrovní technologie a kvalifikace pracovní síly (elektrotechnický průmysl,
výroba zboží z plastů a výroba dopravních prostředků a obory související s automobilovým
průmyslem) a vzhledem k aktuálním příznivým specifickým podmínkám ještě kovodělný
průmysl a obory koksování a zpracování ropy.
V souvislosti s podporou průmyslu a podnikání je potřeba poukázat na nedostatečné kapacity
poskytovatelů průmyslových služeb a služeb spojených se zvyšováním kvality lidských
zdrojů. Na trhu v ČR není dostatečná nabídka průmyslových služeb pro podnikatele, zejména
pro malé a střední podniky a začínající podnikatele, pro které je zajišťování takovýchto služeb
vlastními silami neekonomické. Jsou to oblasti, jejichž podpora musí najít odraz
v relevantních prioritách operačního programu.
Ve studii „Analýza služeb pro průmysl“ zpracované pro Ministerstvo průmyslu a obchodu
v roce 2005 společností KPMG se konstatuje, že ačkoliv terciální sektor služeb představuje
v České republice nejvyšší podíl na tvorbě HDP a zaměstnanosti, zaostává ČR za vyspělými
ekonomikami světa jak celkovou výkonností služeb pro průmysl, tak i postavením odvětví
služeb pro průmysl1 ve struktuře ekonomických sektorů. Je to ovlivněno zejména historicky
silnou pozicí průmyslového sektoru v České republice.
V závislosti na celkovém růstu ekonomiky ČR lze předpokládat existenci výrazného
potenciálu zvyšování významu sektoru služeb a vzhledem k velmi silné pozici českého
průmyslu i zvyšování růstu sektoru služeb pro průmysl. Nastartování rychlejšího růstu, který
by byl realizován jak v rámci domácího trhu, tak na trzích mezinárodních, je obtížné si
představit bez vhodné a efektivní veřejné podpory. Vzhledem ke struktuře podnikatelských
subjektů v rámci odvětví služeb pro průmysl a relativní síle závislé na velikosti subjektů, lze
předpokládat podporu zaměřenou cíleně zejména na malé a střední podniky, které jsou ve
vyspělých ekonomikách jedním z klíčových faktorů hospodářského růstu.
Sektor služeb pro průmysl jako celek výrazně zaostává v oblastech produktivity a výkonnosti
za vyspělými zeměmi Evropské unie. Státní podpora služeb pro průmysl by měla být
zaměřena na zvýšení konkurenceschopnosti podnikatelských subjektů, zvýšení potenciálu
růstu a produktivity, posílení sociální soudržnosti v regionech, a přitom klást důraz na
znalosti, inovace a optimalizaci lidského kapitálu. Dle výše uvedené analýzy patří k prioritám
ve službách pro průmysl podpora investic do oblastí s růstovým potenciálem; podpora
inovací, podnikatelského ducha, růstu hospodářství založeného na znalostech pomocí kapacit
pro výzkum a inovace; podpora rozvoje lidského kapitálu; podpora (zejména MSP) v přístupu
k službám v oblasti výzkumu a technologického rozvoje; řešení regionálních disparit.
Za účelem podpory podnikání v oblasti služeb pro průmysl definuje analýza následující
specifické formy podpory:
1. Poradenská podpora za účelem vytvoření a zlepšování služeb pro průmysl (zavedení
mezinárodně uznávaných standardů poradenských služeb, včetně vytvoření adekvátní
národní a regionální poradenské základny).
2. Podpora vytváření a rozvoje aliancí firem, a to jak pro účely zvýšení výkonnosti na
domácím trhu, tak jejich uplatnění na zahraničních trzích.
3. Podpora aplikovaného a zejména průmyslového výzkumu a vývoje a jeho přenosu do
praxe, včetně dostupnosti nejnovějších poznatků výzkumu a vývoje podnikům
(podpora spolupráce firem, universit, výzkumných institucí, podpora rozvoje
existujících podniků prostřednictvím podpory inovací).
4. Zvyšování kvality lidských zdrojů v podnikatelských subjektech.
5. Zlepšování podnikatelské infrastruktury (podpora využívání ICT v podnikání,
elektronická komunikace, podpora logistických procesů a jejich automatizace, podpora
standardizace procesů firem, apod.).
